Táta jako manžel?

To přináší problém v dospělosti, když si hledáme partnera a stále vlastně podvědomě hledáme typ jako náš otec. Ten je totiž bezchybný, perfektní, přesně tak si představujeme svého budoucího manžela. Ale co když máme jen holčičkovské růžové brýle?Samozřejmě ve výběru partnera pak musíme často ustupovat svým požadavkům a dělat kompromisy a to přináší i nespokojenost.

Ale co když ta otcovská láska přesáhne určité meze a nemůžeme se ze vztahu otec-dcera vymanit ani v dospělosti? Co když si uvědomíme ( nebo spíš dřív naše okolí než my ), že otce milujeme více než našeho manžela?

Problém je, že my si nikdy nebudeme myslet, že je něco v nepořádku. Je přece úplně normální, když každý víkend navštěvuji své rodiče, když chci s otcem jezdit na hory, na kola, na dovolenou...co je na tom divného, je to moje rodina přece?

Manžel se neprávem ocitá na druhé koleji a nejhorší stav je, když se tam ocitnou i děti. Okolí to vnímá citlivě a může to vést až k rozvodu, protože manžel většinou tuto "mateřskou" lásku nepochopí a netoleruje. 

Nepřeháníme to někdy, když manžela ( přítele ) neustále nutíme, aby trávil čas s našimi rodiči?Měli bychom se snažit nepreferovat jen je, zvlášť pokud tchyně a tchán jsou fajn, mohlo by se nám to v budoucnu šeredně vymstít.

Autorka: Aira - Publikováno: 9. 12. 2009