Lovci postelových skalpů jdou vždy do Nebe

Nechodím tam tak často, proto jsem byla překvapená, že i když tam jdu jednou za uherák, potkávám tam stále ty samé lidi. Některé z nich znám osobně, některé od vidění… a to jsme prý ve velkoměstě…Pravda je, že klubů, kde se dá dobře tancovat a chodí tam i ročníky 85 a méně je v Praze zoufale málo. Proto není divu, že se zdá, že jsme jedna velká rodina.

Ovšem tentokrát jsem měla o zábavu postaráno jen pouhým sledováním „akce“ některých známých firem barových lovců.

Jejich cíl je jediný: Sbalit někoho na jednu noc. Vzhledem k tomu, že jsou v baru každých 14 dní, dalo by se říct, že už mají pěknou řádku trofejí. Doma ( Holandsko ) mají ženy a děti, ale ty samozřejmě neví, co jejich manžílci po pražských barech provozují. Zábavné je sledovat, jak to dělají. Začíná to pohledy, pak to pokračuje objednáním drinku, někdy se nechají od ženy pozvat na drink, alespoň ušetří a na gentlemany si hrát nemusí, když se jim ženy samy vnucují. Pak už to pokračuje sexy tancem a ve 12 hodin šupky hupky do postele na hotelovém pokoji. Někdy stihnou akci docela rychle a ještě se vrací kolem 3 hodiny ráno zpátky do klubu. Když se poštěstí, tak mají ještě další úlovek. A v pražských barech se většinou poštěstí, protože nabídka hezkých mužů je skoro vždy mnohem menší, než nabídka hezkých žen.

Takže nám asi nic jiného nezbývá než využívat služeb těchto lovců, je to ale trochu ponižující, nemyslíte?

Autorka: Aira - Publikováno: 3. 11. 2009