Jsem ráda, že žiju v Čechách

úvahy a postřehy úspěšných žen

Do minulého víkendu jsem pomalu neviděla jediný pozitivní důvod na rozhodnutí trvale se usadit v Čechách.Ve vládě jsou idioti, úřady nefungujou a lidi jsou jen závistiví…

A čím si mě jednou provždy získala moje vlast zase zpět?

Jako feministka = ateistka ( křesťanské vidění ženy se poněkud neztotožňuje s moderním životem kolem nás) jsem s radostí četla reakce zahraničních médií na naše dle nich chladné přijetí hlavy církve. Na Madonin koncert přišlo 40 000 diváků a na papeže u Mladé Boleslavi čekalo jen o deset tisíc víc příznivců. Vojtek s kabátem ho překonal na plné čáře.

Jsme bezbožná země plná barbarů, vyzněly články. Jaký hrozný život tady musíme bez víry žít!Úplná sodoma gomora!

Hurá!!!! Konečně na to přišli a přestanou se o nás zajímat, tady prostě nepochodili už před staletími a národ jen tak nezmění. Rozhodně ne kecy o větší pokoře. Paradoxem je hlavně to, že podle studií jsou Češi jedni z nejvíc solidárních národů. Při jakékoliv katastrofě nebo utrpení jednotlivců pomáháme okamžitě a bez řečí (tedy nemusí se nám to kázat v kostelech ani na pláních).

Jsem ráda, že si můžu rozhodnout o tom, jestli chci dítě nebo ne, nikdo mě neodsuzuje za používání kondomů, antikoncepce nebo že se rozhodnu pro potrat. Nikdo ve mně neustále nevyvolává pocit vinny a netahá ze mě peníze za „odpustky“.

Jsem hrdá na to, že jsem Češka.